Co je krásnější než sedět na útesu, koukat do moře, poslouchat o skaliska se rozbíjející vlny a koukat na sluníčko pomalu vylézající za obzorem?
.
.
Nevím proč, ale zrovna v tomhle deštivém období jsem dostala chuť začít křísit fotky z dovolené.
Tenhle moment si móc dobře pamatuju..
Moje snaha o velice uměleckou fotku se mnou, foťák svěřen hlavě rodiny.
"Úž?"
"Ne."
"Úž?"
"Ono to ňák nejde.."
Už už jsem se otáčela..CVAK..Blesk..
"A je to.."
"Né počkej! To bude mázlé určo!"
"NE, mě už to nebaví!"
Pak jsem vzala snahu o vysvětlení toho, aby ostřil na mě, ne na ty šutry..
Ale nedá sa no ! :D
Jeje, pode mnou dvacet metrů sráz dolů, a ty vlny tam...Jéé...Miluju vlny !