close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pár odstavců o přátelství

4. května 2010 v 22:17 | lea |  Ostatní
Přátelství.

Pro někoho jenom pojem, který stále ještě nechápe, nebo si ho vysnil, ale nikdy nepoznal.
Pro jiného slovo, které představuje to nejdražší co měl kdy možnost poznat.



01



Já jsem nikdy nechápala ty dojemné příběhy, kdy jeden pro druhého kamaráda udělá cokoliv - nikdy jsem opravdového neměla..Až teď.
Troufám si tvrdit, že jsem našla nejlepší kamarádku.A ne jednu, dokonce dvě.Obě jsou každá jíná, pro obě bych udělala cokoliv.
Kdo nepoznal, nepochopí.

Existuje několik "druhů" přátel, když to řeknu takhle.
Ti praví - nejlepší, kterým můžete říct všechno, ti falešní, o kterých to víte, ti falešní, o kterých to nevíte, a ti které ještě moc neznáte.A pak prostě kamarádi - můžete se bavit o čemkoli.

Po hádce s pravým přítelem ti jdou do očí slzy, ne hněv.



A tohle platí.
Až v poslední době jsem poznala, co to je se trápit kvůli nějaké osobě.
Když jsme se jednou jedinkrát za ty čtyři roky co se známe pohádaly, brečela jsem tady u počítače nad našima společnýma fotkama jako malý dítě.To se mi v životě nestalo.

A přitom to začalo nepříliš slavně.
Ona se sem přistěhovala.Hned do domku vedle nás.
jsem zrovna začala chodit na gympl.
Ona pro mě pořád chodila a nehorázně mi lezla na nervy.
jsem si pořídila psa.
Ona si pořídila psa.
Pořád pro mě chodila.
Čím víc jsem jí znala, tím víc jsem jí měla ráda.
Ale nikdy jsem si vlastně neuvědomila, jak je pro mě důležitá.
Až tehdy, když jsme se poprvý pohádaly.
A to je ta naše lafstory.

Doufám, že si to tu úplnou náhodou přečte.Protože ji mám ráda.Tak ji sem někdo nasměrujte.Jo.
Můj milostnej dopis.
My jsme prosím pěkně oženěný.
Ha.Ne vdaný.Ani náhodou.Ženatý.Protože ani jedna nechce bejt chlap.Aneb facebook řeší vztahy.
Má deset dětí-kámošek, má deset sourozenců-kámošek, ale jenom jednu manželku.
Jéééé.
Vždycky když si na tohle vzpomenu, tak se ta moje děsná žárlivost kapku zmírní.
Protože já jsem děsně sobeckej a žárlivej člověk.A nerada se dělím.Achjo.
Ale víte co..Ona taky.Ha! A to mě těší.



Kdo žárlí, ten miluje.



Měla jsem tu čest poznat i ty takzvaný falešný kamarády.Když vás dotyčný potřebuje, jste "nejlepší kamarádka" a když potká někoho, kdo mu připadá lepší než vy, neváhá vyměnit.
Většinou se ten "lepší" objeví jen na několik týdnů.A pak zmizí z jeho života stejně rychle jako se objevil. A co udělá ten "kamarád"? Doleze zpátky jako by se nic nestalo, s prosíkem, falešným úsměvem a sladkým hláskem.
U tohodle mě nejvíc štve, že lidi co už vědí, tak vědí a neřeší.
Ale ti, co ne, si myslí, bůh ví jak není dotyčný milý a laskavý a přátelský a velice se diví, proč jsme my ostatní na něj tak hnusní.


Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž.


Pak se v mém životě objevuje skupinka lidí, které ještě moc neznám a ráda bych je poznala blíž.
A ti prostě kamarádi?
To je parta, bez které by to nebylo ono.
Mám kolem sebe hodně takových lidí, bez kterých by mi tu bylo smutno.

Já vím, že to nemůžu takhle jednoduše rozdělit.Ale na mě to docela sedí.

Přátelé jsou pro mě důležití.
Jsem strašnej, náladovej člověk, a proto jsem ráda, že se mnou aspoň ta hrstka lidí vydrží.
Mám vás ráda lidi.




PS : Děkuju fejsbůku za ty chytrý průpovídky :)
Možná trochu zmatený článek, protože píšu to, co mě zrovna napadne, ale já to tak prostě mám.
Možná spíš než článek vzkaz pro ně, protože oni si to nikdy nepřečtou.




Hovor si čo chceš, ale s kým si taký si.
Nemusíš mi veriť, ale s kým si taký si.
Brácho pamätaj že s kým si taký si
a že od toho akých máš pri sebe veľa závisí.

Že aký si a silný a či slabý si,
zapíš si že potrebuješ ľudí nikto sám nevystačí si,
a brácho pamätaj že s kým si taký si.


zamyšlená. l e a       
 


Anketa

Kolikátý jsi?

.

Komentáře

1 atyiya | Web | 4. května 2010 v 22:36 | Reagovat

člověka to až nutí k zamyšlení...
Ale je to pravda, kdo nazažil, nepochopí ten úžasnej pocit, někoho mít a vědět, že pro je a udělá vše...

2 Šárka | Web | 4. května 2010 v 22:56 | Reagovat

No já,jako nedůvěřivej člověk,si moc lidi k tělu nepouštím,tak ani nevím,jestli je někde kolem mně ten opravdovej přítel.Asi je to škoda....

3 KatyRZ | Web | 5. května 2010 v 14:28 | Reagovat

Myslím, že opravdový přítel nebude od přítele čekat, že pro něj udělá všechno. Bude myslet na to, aby přítele svými požadavky a problémy moc nezatížil a pak bude příjemně překvapený, když se kamarád bude tvářit, že mu to ale vůbec nevadí :D. To jen tak pro ten pohled také z druhé strany.
Já už mám na blogísku také článeček s názvem Přátelství, protože přátelé jsou pro mě moc důležití a někteří pro mě znamenají víc, než někteří členové mé rodiny ... Mám několik kamarádek ještě ze školních časů - tenkrát to býly kamarádky nejlepší a i když jsme se třeba pár let neviděly, tak jsme se zase daly do kupy. Za nejlbižší přátele, ale asi považuji kluky, se kterými mě seznámil manžel + jejich přítelkyně ...

4 Žirafka | Web | 5. května 2010 v 15:45 | Reagovat

Moc pravdivé mi přijde toto: Po hádce s pravým přítelem ti jdou do očí slzy, ne hněv. A taky je zajímavé toto: Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž. Ale je to pravda. Dobře, že jsi našla nejlepší kámošky a hned dvě. Já jednu mám, ale ted...moc se se mnou nebaví a ceklově. Tak nevím. Asi by to chtělo ještě nějakou ;-). Jinak zajímavá uvaha... A super básnička ♥

5 Jojo | Web | 5. května 2010 v 16:14 | Reagovat

Dobrá úvaha. Ano, kamarádů mám hodně,a le těch pravých, kterým můžu an sto procent věřit jen tři. A to, že ti po hádce jdou slyz do očí je pravda. Třeba i teď, když si prohlížím fotky s mojí starou kamarádkou, tak brečím...

6 tanichka | Web | 5. května 2010 v 17:02 | Reagovat

je to presne tak, ako si to napísala. pravého kamaráta spoznáš až keď ide do tuhého, alebo keď ho stratíš/pohádaš sa s ním. a tá posledná báseň to tiež vystihuje

7 Nikolettie | Web | 5. května 2010 v 19:08 | Reagovat

Já svou nejlepší kamarádku mám. Taky dvě. Ale nevěřím na kamarádění ve třech, prostě to nefunguje. Jedna je naštvaná když se druhá baví se třetí,..A těm dvoum bych asi svůj rodinný problém neřekla, tak to asi nejsou nejlepší kámošky, ikdyž to tak vnímám.

8 Ambar | Web | 5. května 2010 v 22:18 | Reagovat

V první řadě, děkuji za blahopřání. V tuto chvíli (alespoň na týden) jsem stejně stará jak Ty. A to se mně líbí :) A zadruhé, zdokumentuju ještě malinko minulý článek, jestli to nevadí. Líbí se mi ta poslední fotka. Ten starý nádech je fajn.

A teď k tomuhle článku. Máš pravdu. Já jsem to něco úžasného už zažila, ale je to dřív, a teď bohužel v tak šťastném stadiu nejsem. Přátel mám dost, a dobrých, ale ne přímo nejlepších. Existuje spousta lidí, kterým svěřuji svá tajemství, s kterými se zasměju i pobrečím, kteří mě mají rádi a já je. Ale ne doopravdy. Tedy respektive doopravdy ano, ale ne tak moc, jak bych si přála. S jednou kamarádkou to bylo nejdřív hodně fajn, těšila jsem se na ní do školy jak na boha, nebo přinejmenším kluka, s kterým chodím. Byly jsme pořád spolu, a tak, ale nějak to upadlo. Sedím s ní v lavici, vzájemně si pomáháme s učením, ale to je asi tak vše. Pořád jsem si snažila namluvit, že se mi to jen zdá, a že to tak není, ale teď mi to došlo. Z Tvé věty: "Po hádce s pravým přítelem ti jdou do očí slzy, ne hněv.". My když se pohádáme, nštvu se, a v duchu si říkám něco ve smyslu že je hrozná, a pipka, a má zkreslené názory, a je hrozně paličatá. Nemyslím to tak, pochopitelně, a stále ji mám ráda, ale hádku vyčítám jí, ne sobě, i když za to asi můžeme obě. A to je pak špatné.

9 Ranya | Web | 7. května 2010 v 11:12 | Reagovat

Máš tu zajímavé úvahy. Jen nevím, zda tu vážně nemáš nikde menu, tak se žel nedá moc hledat, co vše tu je.. nevadí.

Záměr byl jednoduchý. Jsem nemocná, jsem poněkud "vypsychlá" a když jsem v takém stavu, obvykle dlouho, dlouho koukám do lampičky na stole. (co je na fotce.)

10 Ran | 7. května 2010 v 11:38 | Reagovat

Promiň.
Ale tahle psychokobliha je od toho, aby se jí bálo, ne od hladu - dovedeš si představit maniaka, co ji naplňoval a se zuřivým výrazem do ní bodal? /Jinak si to množství děr, když by teoreticky měla stačit jedna, vysvětlit nedokážu./

A se mnou tech teček obvykle putuje víc..

11 Petra | Web | 7. května 2010 v 14:31 | Reagovat

Svatá pravda :-)

12 cat | Web | 7. května 2010 v 21:03 | Reagovat

...
Obklopuje mne spousta falešných rádoby kamarádů.
NA JEDNU STRANU SE S TEBOU BAVÍ, PAK TĚ POMLOUVAJÍ.  A docela to zamrzí. Hlavně od člověka, od kterého by jsi to v životě nečekala. A tak se o sobě dozvídám, docela dost hnusné věci... A když se jí na to zeptám, tak mi napíše, že se přece nic nestalo..

A PRÁVĚ TOHLE bych já udělat nemohla.

13 ..Šááárinkaaa..... | 13. května 2010 v 20:48 | Reagovat

Jakooo jako jako jako...ja nwm nwm nwm co sem mam jako napsat jako .....jako nevim kde si me zaradila a rada bych sa to dozvedela doufam ze nejsem ta falesna...poznala sem tvoju zenu a asi ty falesny nwm...ale taky aasi dfoufam ze su ta kamaradka pac jinak nwm co tam zbyva..no a vbc jako proc mi to nechces riiiict????.....ja te ta k nemam rada az te uplne miluju..jako rekni mi to......!!...ch jooo....a uzij si cechy a jako jako ja pudu zitra samaa do toho naseho ustava a mame jako zvoneni omg omg..no doufam ze to zvladnu....no a a no a jako .......reknii mii tooo!!§....

14 Iswida | Web | 24. června 2010 v 22:16 | Reagovat

(nechce se mi spát, tak ti drze prolézám archiv)
Povrchní kamarádi jsou sice dost zatracovaní, ale nepostradatelní. Netušíš, jakou by mi udělalo radost, kdyby mě prachsprostě někdy někdo aspoň vytáhl ven.
Praví kamarádi jsou fajn věc - ovšem i mezi kamarády je těžké najít opravdu "fungující vztah". Važ si toho. Já bych se pro některé rozkrájela a oni na mě stejně dál budou srát.
Když to tak vezmu, já jsem vážně jedinečný případ. Není moc lidí, kteří nemají fakt nikoho, s kým by šli večer na pivo aniž by s ním chodili...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama