Pro někoho jenom pojem, který stále ještě nechápe, nebo si ho vysnil, ale nikdy nepoznal.
Pro jiného slovo, které představuje to nejdražší co měl kdy možnost poznat.

Troufám si tvrdit, že jsem našla nejlepší kamarádku.A ne jednu, dokonce dvě.Obě jsou každá jíná, pro obě bych udělala cokoliv.
Kdo nepoznal, nepochopí.
Existuje několik "druhů" přátel, když to řeknu takhle.
Ti praví - nejlepší, kterým můžete říct všechno, ti falešní, o kterých to víte, ti falešní, o kterých to nevíte, a ti které ještě moc neznáte.A pak prostě kamarádi - můžete se bavit o čemkoli.
Po hádce s pravým přítelem ti jdou do očí slzy, ne hněv.
A tohle platí.
Až v poslední době jsem poznala, co to je se trápit kvůli nějaké osobě.
Když jsme se jednou jedinkrát za ty čtyři roky co se známe pohádaly, brečela jsem tady u počítače nad našima společnýma fotkama jako malý dítě.To se mi v životě nestalo.
A přitom to začalo nepříliš slavně.
Ona se sem přistěhovala.Hned do domku vedle nás.
Já jsem zrovna začala chodit na gympl.
Ona pro mě pořád chodila a nehorázně mi lezla na nervy.
Já jsem si pořídila psa.
Ona si pořídila psa.
Pořád pro mě chodila.
Čím víc jsem jí znala, tím víc jsem jí měla ráda.
Ale nikdy jsem si vlastně neuvědomila, jak je pro mě důležitá.
Až tehdy, když jsme se poprvý pohádaly.
A to je ta naše lafstory.
Doufám, že si to tu úplnou náhodou přečte.Protože ji mám ráda.Tak ji sem někdo nasměrujte.Jo.
Můj milostnej dopis.
My jsme prosím pěkně oženěný.
Ha.Ne vdaný.Ani náhodou.Ženatý.Protože ani jedna nechce bejt chlap.Aneb facebook řeší vztahy.
Má deset dětí-kámošek, má deset sourozenců-kámošek, ale jenom jednu manželku.
Jéééé.
Vždycky když si na tohle vzpomenu, tak se ta moje děsná žárlivost kapku zmírní.
Protože já jsem děsně sobeckej a žárlivej člověk.A nerada se dělím.Achjo.
Ale víte co..Ona taky.Ha! A to mě těší.
Kdo žárlí, ten miluje.
Měla jsem tu čest poznat i ty takzvaný falešný kamarády.Když vás dotyčný potřebuje, jste "nejlepší kamarádka" a když potká někoho, kdo mu připadá lepší než vy, neváhá vyměnit.
Většinou se ten "lepší" objeví jen na několik týdnů.A pak zmizí z jeho života stejně rychle jako se objevil. A co udělá ten "kamarád"? Doleze zpátky jako by se nic nestalo, s prosíkem, falešným úsměvem a sladkým hláskem.
U tohodle mě nejvíc štve, že lidi co už vědí, tak vědí a neřeší.
Ale ti, co ne, si myslí, bůh ví jak není dotyčný milý a laskavý a přátelský a velice se diví, proč jsme my ostatní na něj tak hnusní.
Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž.
Pak se v mém životě objevuje skupinka lidí, které ještě moc neznám a ráda bych je poznala blíž.
A ti prostě kamarádi?
To je parta, bez které by to nebylo ono.
Mám kolem sebe hodně takových lidí, bez kterých by mi tu bylo smutno.
Já vím, že to nemůžu takhle jednoduše rozdělit.Ale na mě to docela sedí.
Přátelé jsou pro mě důležití.
Jsem strašnej, náladovej člověk, a proto jsem ráda, že se mnou aspoň ta hrstka lidí vydrží.
Mám vás ráda lidi.
PS : Děkuju fejsbůku za ty chytrý průpovídky :)
Nemusíš mi veriť, ale s kým si taký si.
Brácho pamätaj že s kým si taký si
a že od toho akých máš pri sebe veľa závisí.
zapíš si že potrebuješ ľudí nikto sám nevystačí si,
a brácho pamätaj že s kým si taký si.

člověka to až nutí k zamyšlení...
Ale je to pravda, kdo nazažil, nepochopí ten úžasnej pocit, někoho mít a vědět, že pro je a udělá vše...