Přece nemůžu tu nemůžu tu ukradenou depresi nechat samotnou.
Co trocha melanchonie jako trocha cukru do ovocnýho čaje ?
Im miss Nothing, miss Everything.
To mávající hůlkou je nastomiliónů procent náš pan vedoucí-profesor-biolog-superlyžař.
A to vedle nebohá K., která měla děs v očích a to nejenom z něj a jeho mávající hůlky - spíš ze svahu, sněhu, lyží, hůlek (který zlomila) a tak vůbec všeho.
To první ráno bylo úžasný, den předtím byl propršenej jako první listopad, a pak přišlo tohle.
Měly jsme okna na špatný straně hotelu, takže jsem se musela vloupat do pokoje ještě spících slečen osmaček, potichoučku otevřít okno, nakrást nějaké ilustrace tý pohádky tam venku a zas tiše jak myška odejít.
Samozřejmě že takhle to vůbec nebylo !
Ale koho by to pak zajímalo, žejo.
Použitelnej den byl snad jenom ten první, pak začala být mlha a já začala jezdit moc nebezpečně na to, abych neohrožovala můj foťák a můj bok, na kterém byla kapsa, ve kterém jsem ho měla.
Moje vybavení !! Jsem lyžařka lyžařek, bacha na mě.
Na konečným slalomu jsem se diskvalifikovala :D
Účel byl bejt nenápadná a ztratit se na svahu, aby po mě nebylo moc řváno a nikdo se nedivil jak padám z pomy, bocotoje.
A zpívalo se, věčně, furt pořád...
Nejlepší byli beztak ty chilly, kdy jste to nedobrzdili, shodili jste na sníh tak pět vašich drahých spolužáků a pak jste se tam váleli dalších pět minut jen tak..
Chiiil.
Tolik k mojim scenériím na jedno brdo, foceným ve stejný den.
Miluju lyžování, před třemi týdny jsem se vrátila z Alp, prostě luxus (nějaký fotky - http://atyiya.blog.cz/1101/1-saalbach-hinterglemm-2011)...
Ale takovýhle hezký barvy se mi zachytit nepovedlo, taky mi furt stávkovaly baterky ve foťáku, byla jim zima chuděrkám :D
Ta druhá fotka je opravdu krásná :o)
Jak to tedy doopravdy bylo s tím cizím pokojem?
3Hiki-chan | Web | 27. ledna 2011 v 20:10 | Reagovat
Nádherný nebe :):) Jak mohla zlomit hůlku...? :)...to jsem nevěděla, že to jde :)