7. února 2011 v 10:02 | lea
|
Pozor na to co si přejete.
Stříbrné střevíčky, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané nebo snad .....?
Přál bych si, aby mé kresby byly skutečné..
A tak tu stojím ,kolem mě chodí spousta lidí.... Ty jdeš dál, jdeš pryč, ani se neohlídneš...
Prší... Prší... Kapky deště se mísí s mými slzami.
"Nenávidím tě! Zdechni ty blbečku!"
Hlasitý výkřik narušil klid šedé , mokré ulice.
Lidé se na mě pohoršeně dívali. Ohlédl jsi se. Tvoje chyba.
Kvílení brzd vypovídalo o střetu kluka s autem.
Mokré vlasy se mi lepí na obličej . Koukám se zdálky na to místo, odkud přišel ten děsuplný a přitom chtěný zvuk. Lidé se tam začínají hromadit, doléhají ke mě nesouvislé výkřiky děsu..
Přijíždí sanitka.
Nenávidím tě! Zdechni , ty blbečku!
Už zase? Udělala jsem to zase....
Bez deštníku bloumám městem. Začíná se stmívat. Pomalu si už nevidím pod nohy. A to se mi nevyplatí. Zakopla jsem, a spadla rovnou do jedné z největších kaluží.
Nenávidím tě!
V absolutním tichu večerního města ke mě dolehly kroky. Blížily se.
Věděla jsem, že bych měla utíkat .... Přesto jsem zůstala ležet.
V kaluži na kraji města. Směšná situace, ze které už nebylo úniku.
"Tak pojď....."
Ty slova patřila mně. Nechala jsem si od něj pomoct na nohy. Styděla jsem se, pohled jsem zarývala do kaluže, nechala jsem svou mysl jen tak běžet, zkoumala jsem trhavě kaluž, moje mokrý kalhoty, ticho ulice, jen ne jeho hlas, ten jeho slizký hlas...
"Měla jsi tři přání...Tři přání.....Moc dobře jsi to věděla ...na tohle se nezapomíná...Neříkej že to byla náhoda....Už druhá náhoda....."
Kroutil hlavou.
Pak jsem se mu konečně podívala do těch jeho černočerných, zlem prolezlých očí.
Do očí ďábla. Vzhůru do pekla tedy, moje smrti prodaná duše!
Slova jsou jen kapky deště..Ty voláš,
prší ještě ?
Nejlepší čtení je to vaše. Najděte svůj starý zápisník, svůj deník, svůj starý blog. A nalistujte si uplně na začátek. Začněte číst a nesnažte se moc mrkat !
Ty slzy budou čistý smích smíchaný s čistou nostalgií, šmrncnutý trochou toho smutku.
Je to krásně očisťující, a krásně to zabíjí čas.
xoxo
lea.
proto nikdy nečtu, co jsem napsala. Minulost se skoro nikdy neliší od přítomnosti.