Nábřeží a vlhko od řeky, vystoupili po schodech na pustý most, nápor větru se do nich opřel a cupoval jim slova před ústy.
"Já nevím, jak bych ti to řek," ozval se Honza, když se ten vedle odmlčel.
"Zdálo se mi, že se mě to všechno netýká. Je to primitivní, ale moje problémy jsou asi přízemnější, docela hmatatelné: tady je svět, narodil jsem se do něho bez vlastní vůle a teď jej rozbíjejí napadrť. Proč? Jak k tomu přijdu? Vlastně si ani neumím dost dobře představit, co je to svoboda..."
"Není v tom, v čem se ji budeš pokoušet hledat. Není ve vnějších fenoménech, to je jen zdání a náhražka. Ta pravá a absolutní je v tobě. Nikdo ti ji nemůže vzít, je to úděl....."
"Já nevím, jak bych ti to řek," ozval se Honza, když se ten vedle odmlčel.
"Zdálo se mi, že se mě to všechno netýká. Je to primitivní, ale moje problémy jsou asi přízemnější, docela hmatatelné: tady je svět, narodil jsem se do něho bez vlastní vůle a teď jej rozbíjejí napadrť. Proč? Jak k tomu přijdu? Vlastně si ani neumím dost dobře představit, co je to svoboda..."
"Není v tom, v čem se ji budeš pokoušet hledat. Není ve vnějších fenoménech, to je jen zdání a náhražka. Ta pravá a absolutní je v tobě. Nikdo ti ji nemůže vzít, je to úděl....."
- Kulhavý Orfeus, Otčenášek
"Hlavní myšlenkou díla Jana Otčenáška je, že člověk má hledat své vlastní cíle a nepodléhat pohodlné, ale prázdné přizpůsobivosti. Zásadní otázka, jak se člověk vyrovnává se současnou dobou a svým okolím, byla pro něho vázána otázkou, jak se člověk dovede vyrovnat sám se sebou."
- maturitní materiály

Opravdu žijeme v předválečném světě?
Zmizí tahle idealizovaná doba?
Svět prý bude vržen do válečné vřavy - ale kdo tomu věří? Většina důvěřuje.
Vždyť máme Evropskou unii, NATO, jsme vyvinutá civilizace, která snad není tak hloupá, aby se vrhala do dalšího konfliktu?
To už tady jednou bylo. Dějiny se točí pořád dokola, člověk se nikdy nepoučí. Světová válka je podle mě nevyhnutelná. Otázkou jen zůstává, jestli to bude trvat rok, deset nebo dvacet než opravdu vypukne..
Skončí naše přízemní problémy o tom, zda-li jsme tlustí, či příliš hubení, zda-li máme peníze na značkové oblečení nebo sotva na chleba?
Budeme snad vystaveni dalšímu ničení světa, bombardování měst,hladovému životu v rozbořených domech a ulicích bez světel?
Budeme snad vystaveni dalšímu ničení světa, bombardování měst,hladovému životu v rozbořených domech a ulicích bez světel?
Budeme každý den bojovat o svůj život? Copak všichni ti lidé, kteří umřeli v prvních dvou světových konfliktech, všichni ti lidé, co obětovali svůj život pro nás, pro děti, co by mohli žít beze strachu a v míru - umírali zbytečně?
Pro nás Evropany je ukrajinský konflikt to nejbližší možné válečné riziko. To, že se spousty let válčí v jiných zemích, v zemích, které jsou od nás relativně daleko, konflikty, které nejsou medializované - to nám strach nenahání, to nás nezajímá. Až když se hrozba valí k hranicím naší země, začínáme se teprve starat co se děje - proč s tím nikdo nic nedělá - a co se bude dít?! Na koho se obrátíme tentokrát? Kdo nám (ne)pomůže?
Všechny ty válečné romány, všechen ten válečný dějepis - nic nezůstalo v knížkách a učebnicích, ten strach, hrůza, bída a bolest se děje, lidem jako my, obyčejným lidem, kteří chtěli jen žít.
Já mám strach.
Mám strach, že můj svět, do kterého jsem se tak šťastně narodila, budou rozbíjet na padrť. Každý z nás, kdo si tohle může přečíst, má tak obrovské štěstí, že žije tam, kde žije.
Pro mě je pochopitelné, že se nezajímáme o ostatní, kteří takové štěstí neměli - chceme jen žít, jít na výšku, do práce, mít rodinu, koupit si domeček se zahrádkou a laťkovým plotem a .. užít si to.
Informace o tom, co se děje po celém světě máme, ale raději nad nimi zavíráme oči, jsme rádi, že se to neděje nám, vytlačujeme podobné myšlenky někam do zadních koutů mysli a místo toho se soustředíme na naše vlastní problémy.
Lpíme na lžích, jen abychom se cítili svobodní a bezpeční.
Pro mě je pochopitelné, že se nezajímáme o ostatní, kteří takové štěstí neměli - chceme jen žít, jít na výšku, do práce, mít rodinu, koupit si domeček se zahrádkou a laťkovým plotem a .. užít si to.
Informace o tom, co se děje po celém světě máme, ale raději nad nimi zavíráme oči, jsme rádi, že se to neděje nám, vytlačujeme podobné myšlenky někam do zadních koutů mysli a místo toho se soustředíme na naše vlastní problémy.
Lpíme na lžích, jen abychom se cítili svobodní a bezpeční.
Kdyby se každý zajímal, hledal informace -jsme tak přízemní! Všichni chceme být šťastní, mít nový telefon, připojení k internetu, nové oblečení, chceme studovat a mít dobrou práci, abychom si tyhle věci mohli dovolit.
Já to nemám jinak. Ale je to správné? Opravdu můžeme zavírat oči nad tím, že někde někdo si to, co my máme na denním pořádku, nedokáže ani představit?
Všichni máme jenom jeden život. Proč někteří mají právo žít a jiní jen trpět?

před několika měsíci mi kamarád řekl: "Bude válka, každých 50 let nějaká byla... a to vychází právě na tuhle dobu."
- kamarád je dospělej napůl polskej mafiánskej polda, tak mi to leží v hlavě