Slova se rodí do vzduchu
a rychle zanikají ve větru.
Ale najdou si svou cestu do tebe,
kde budou žít navěky.
Ale najdou si svou cestu do tebe,
kde budou žít navěky.

Lidé brečí - ne protože jsou slabí - ale protože byli silní už moc dlouho..
Ve mě se vždycky tak jednou za půl roku (nejčastěji v létě, když chytím svou summertime sadness) probudí taková touha, vrátit se do dětství, kdy jsem nedělala nic jiného, než koukala na Naruta, Bleach a One piece.
Chci se prostě na všechno vykašlat a jen se smát se při šílených scénách, být dojatá při vážných scénách, nudit se při roztahaných bojích, kdy nikdo neumírá (:D měli by se inspirovat GOTem) a užívat si nic nedělání.
Třeba One piece by pro mě bylo dokonalé anime, nebýt toho, že jedna série tam trvá dvěstapadesátisíc dílů a je to jen o tom, že Luffy už má dost, pak zas nemá, pak zas jo a nakonec to dá, juhů. (Nečekaně.) (No dobře, miluju Zera, proto jsem vydržela až do 610 dílu. :D )
Ve Fairy tailu to trvá přesně tak dlouho, aby vás to nezačalo nudit a zároveň aby to mělo nějaký ten spád!
Stejně jako One piece je i Fairy Tail ze všeho nejvíc o přátelství. Celkově jsou si ty anime hodně podobné, což mi ale vyhovuje, dlouho jsem hledala něco poněkud onepiecovského.
Ve Fairy tailu to trvá přesně tak dlouho, aby vás to nezačalo nudit a zároveň aby to mělo nějaký ten spád!
Stejně jako One piece je i Fairy Tail ze všeho nejvíc o přátelství. Celkově jsou si ty anime hodně podobné, což mi ale vyhovuje, dlouho jsem hledala něco poněkud onepiecovského.

Anime už pro mě asi bude navždycky spojené s pocitem naprosté pohody, s vůní nočního letního vzduchu, kdy jsem mívala otevřené okno dokořán a dlouho do noci jsem v posteli koukala, pak jsem spala až do oběda a nemusela jsem vůbec, ale vůbec nic!
A taky s bolavým zubem, nebo s rýmičkou, když jsem nemusela do školy!
A nejvíc mi moje pomaturitní volno bude připomínat Attack on Titan, jediné anime, ze kterého jsem kdy měla noční můry! Po matuře to byl ten nejlepší pocit nicnedělání! (Kdo nezažil, nepochopí - ale těšte se! :D)
A taky s bolavým zubem, nebo s rýmičkou, když jsem nemusela do školy!
A nejvíc mi moje pomaturitní volno bude připomínat Attack on Titan, jediné anime, ze kterého jsem kdy měla noční můry! Po matuře to byl ten nejlepší pocit nicnedělání! (Kdo nezažil, nepochopí - ale těšte se! :D)
Lidé překonávají svůj strach a slabost! Lidé tu sílu mají!
To znamená být naživu!
To znamená být naživu!
Někdy není na škodu, vydat se za hranice reality..A je jedno, jestli je vám šest, dvacet anebo sto! A tyhle jsou na to nejlepší!
Samurai Champloo - Shingeki no kyojin - O dívce, která proskočila časem - Cesta do fantazie
xoxo animovaná Lea!

Máš pravdu Leo, kdo nezažil, nepochopí. My jsme to zažili. Jak ten pocit, že se chceme vrátit do dětství, tak nicnedělání po maturitě. :-)
Do dětství se vrátit můžeme a tobě se to daří. Říkáš, že se cítíš bezstarostná při sledování Anime (nebo jak se tomu přesně říká, jsem starší a tento hit mi trochu unikl).
Nejhorší je ale ten návrat do reality, viď? I s tím se dá něco dělat. Není to snadné, ale jde to. Napsal jsem o tom knihu, kterou teď vydávám na svém blogu.
Je skvělé, že nejsem jediný, kdo se touto otázkou zabývá. Nejlepší by bylo, kdyby naše generace byla jednou generací dospělých dětí, protože ty dovedou často mnohem více než si my dospělí dovedeme představit.