Srpen 2015

Neříkej nic

11. srpna 2015 v 22:10 | lea |  Lidi
Ono to je! Existuje to mezi lidmi! Věřte tomu!
Trochu se toho slova ostýchám, je profláknuté, umolousané lehkovážným používáním,
zbanalizované mizernými verši a nyvými texty šlágrů, ale přece se z něho nepodařilo vyprášit obsah.

A nepřesvědčíte mě svými krachy a rozčarováními, svými únavami, skepsí, omyly a neschopnostmi, nepřesvědčíte mě o opaku - i když proti těm stovkám, tisícům drtivých důkazů mohu postavit jen jeden jediný.
Nemám jiný, ale ten mi dokonale stačí.

- Otčenášek, Když v ráji pršelo


Nebreč

10. srpna 2015 v 19:49 | lea |  Ostatní


Nadechnout se

8. srpna 2015 v 10:34 | lea |  Lidi
A přece: i tahle radost je zastíněna zvláští a zcela nelogickou úzkostí, jakýmsi úlekem ex post nad představou, že to tak nemuselo být, že jsme se nemuseli na světě potkat nebo rozpoznat jeden druhého v shluku a množství tváří, že...

Samozřejmě je ta úzkost hloupá a ve své dodatečnosti nesmyslná, ale přesto ji cítím: ta příšerná alternativa, že bychom se minuli v čase nebo prostoru, mě ještě teď děsí.

Otčenášek, Když v ráji pršelo
https://www.youtube.com/watch?v=sqGP6p0mNc8
(Simon&Garfunkel - The sound of silence)