A přece: i tahle radost je zastíněna zvláští a zcela nelogickou úzkostí, jakýmsi úlekem ex post nad představou, že to tak nemuselo být, že jsme se nemuseli na světě potkat nebo rozpoznat jeden druhého v shluku a množství tváří, že...
Samozřejmě je ta úzkost hloupá a ve své dodatečnosti nesmyslná, ale přesto ji cítím: ta příšerná alternativa, že bychom se minuli v čase nebo prostoru, mě ještě teď děsí.
Otčenášek, Když v ráji pršelo
https://www.youtube.com/watch?v=sqGP6p0mNc8
(Simon&Garfunkel - The sound of silence)



















Tak tohle by chtěla někam zapsat, úplně jako bys mi mluvila z duše. Posledních šest "slok" se mi líbí asi nejvíc. Kolik je v těch slovech pravdy...lidé by se měli opravdu zamyslet...