A jen v tenhle krátký moment - jen dnes a teď a tady - se zdá, že je svět zase v pořádku.
Lehce optimisticky laděná chvíle, kdy se člověk těší na to, co přijde, a zároveň se těší z toho, co bylo včera nebo předvčerejšky.
Na malý moment, jen proto, že mám zaměstnaný mozek, že ruce něco dělají a hlava nemá čas.
Když ti napíšu, neodepíšeš mi?

A je tu zas, ta neuchopitelná tíha, je všude kolem, schovaná, ale i stále na očích - hele, bílé auto - obklopuje mě a už nestačí popoběhnout, rozmáchnout rukama, tuhle mlhu neroztrhám, je tu pořád, na večírku, ve škole, spí se mnou v posteli.



(foto: Tomas Kulaja, https://www.facebook.com/tomas.kulaja?fref=photo)
Kudy kam? Kudy ven?
















Překrásné fotky a pěkný text k tomu ;)