Trochu se toho slova ostýchám, je profláknuté, umolousané lehkovážným používáním,
zbanalizované mizernými verši a nyvými texty šlágrů, ale přece se z něho nepodařilo vyprášit obsah.
A nepřesvědčíte mě svými krachy a rozčarováními, svými únavami, skepsí, omyly a neschopnostmi, nepřesvědčíte mě o opaku - i když proti těm stovkám, tisícům drtivých důkazů mohu postavit jen jeden jediný.
A přece: i tahle radost je zastíněna zvláští a zcela nelogickou úzkostí, jakýmsi úlekem ex post nad představou, že to tak nemuselo být, že jsme se nemuseli na světě potkat nebo rozpoznat jeden druhého v shluku a množství tváří, že...
Samozřejmě je ta úzkost hloupá a ve své dodatečnosti nesmyslná, ale přesto ji cítím: ta příšerná alternativa, že bychom se minuli v čase nebo prostoru, mě ještě teď děsí.
Pojem "právo" nelze snadno popsat či definovat. Jedná se o multidimenzionální fenomén, který musí být zkoumán ve více rovinách, resp. aspektech. Nelze jej tedy vymezit jednoduchou definicí, jde o polysémní výraz.
Hle, definice dobré literatury: knihami poněkud unavený spisovatel, pětačtyřicetiletá dáma a šest mladých lidí se v Praze roku 2004 upřímně baví nad textem napsaným počátkem minulého století kdesi v Rusku.
"Staré písně," řekl tenkrát Florián,"poletující s hejny kavek nad sázavským kláštěrem to jsou, jež otvírají vždy znovu němá ústa, z nichž vychází jen lítostivý sten všech pohřbených v moři času." Michal Viewegh - Názory na vraždu
"Víš dědo, jakej je rozdíl mezi Bohem a Klausem?" popichoval dědečka Paco. "Bůh si nemyslí, že je Klaus." Podobné vtipy (byť notoricky známé) obvykle zdvihly dědečka Josefa ze židle - a ani tentokrát tomu nebylo jinak. .
"Tak já ti něco řeknu,"začal a po známém způsobu zvýšil hlas. "Ať je Klaus jakej je, pořád je pro tuhle zemi stokrát lepší než pan socialista Zeman! Než nějakej vychlastanej socdemák s proříznutou hubou!" hulákal dědeček.
.
"Vám asi vadí, že si můžete cestovat po celým světě, co?" hřímal. "Vám asi vadí, že nemusíte stát na žádný zboží fronty, co? No jenom se do Klause pěkně navážejte, jen mu chudákovi dejte co proto...ale až vám budou vládnout socialisti v čele s panem ukecaným Zemanem a až budete stát fronty na hajzlpapír," zaburácel dědeček a ruku zaťatou v pěst zdvihl ke štukovému stropu, "tak si na svýho starýho dědu ještě vzpomenete!"
Nerada bych dnes v noci spala sama. Vítr zesílí. Chci, abys ležel vedle mě a utěšoval mě, až se probudím. Chtěla bych být strašně sentimentální a utěšovaná a znovu s tebou usnout a cítit podzim a zapomenout na něj a znovu jej cítit... Lehneme si a budeme cítit jeden druhého, naslouchat bouři. A pak mě k sobě přivineš a budeš mi vyprávět o Benátkách a o Florencii a o Paříži a o všech místech, kde spolu nikdy nebudeme. Možná že se rozbrečím a budu vypadat ohavně. Ale ty mi odpustíš, i tu mou sentimentalitu. Pak tedy pojď a řekni mi, že mě miluješ, že mě vždycky budeš milovat a že nikdy nezestárneme...