Lidi

Ztracené děti

23. března 2016 v 21:08 | lea
We're only lost children,
trying to find a friend -
trying to find our way back home

Neříkej nic

11. srpna 2015 v 22:10 | lea
Ono to je! Existuje to mezi lidmi! Věřte tomu!
Trochu se toho slova ostýchám, je profláknuté, umolousané lehkovážným používáním,
zbanalizované mizernými verši a nyvými texty šlágrů, ale přece se z něho nepodařilo vyprášit obsah.

A nepřesvědčíte mě svými krachy a rozčarováními, svými únavami, skepsí, omyly a neschopnostmi, nepřesvědčíte mě o opaku - i když proti těm stovkám, tisícům drtivých důkazů mohu postavit jen jeden jediný.
Nemám jiný, ale ten mi dokonale stačí.

- Otčenášek, Když v ráji pršelo

Nadechnout se

8. srpna 2015 v 10:34 | lea
A přece: i tahle radost je zastíněna zvláští a zcela nelogickou úzkostí, jakýmsi úlekem ex post nad představou, že to tak nemuselo být, že jsme se nemuseli na světě potkat nebo rozpoznat jeden druhého v shluku a množství tváří, že...

Samozřejmě je ta úzkost hloupá a ve své dodatečnosti nesmyslná, ale přesto ji cítím: ta příšerná alternativa, že bychom se minuli v čase nebo prostoru, mě ještě teď děsí.

Otčenášek, Když v ráji pršelo
https://www.youtube.com/watch?v=sqGP6p0mNc8
(Simon&Garfunkel - The sound of silence)

Naděje

11. července 2015 v 12:07 | lea

Začíná léto 2015.
- věta plná očekávání. Tak jak to bude letos?

https://www.youtube.com/watch?v=YqeW9_5kURI
(Major Lazer, Lean on)

Chci to všechno

28. června 2015 v 19:55 | lea
A chci to hned.

Poškrábaná iluze

23. dubna 2015 v 18:52 | lea
Billy Talent, Surrender
https://www.youtube.com/watch?v=bV0WeUJuU74

Navždy na cestě

16. března 2015 v 21:45 | lea
and I started doing life
we had a house
we had a dog
we had all the things
that you're supposed to have
and then we were just doing life
and as we were doing it
I thought
this feels fucking stupid

Moje srdce bije pro Prahu

19. února 2015 v 20:56 | lea

Nad pustým oceánem mysli mé
letí vichry bouřlivé.

Multidimenzionální fenomén

7. listopadu 2014 v 11:11 | lea
Pojem "právo" nelze snadno popsat či definovat.
Jedná se o multidimenzionální fenomén, který musí být zkoumán ve více rovinách, resp. aspektech.
Nelze jej tedy vymezit jednoduchou definicí, jde o polysémní výraz.

https://www.youtube.com/watch?v=I4SinyV2iSI

Showcats NY

17. srpna 2013 v 20:13 | lea
Hle, definice dobré literatury: knihami poněkud unavený spisovatel, pětačtyřicetiletá dáma a šest mladých lidí se v Praze roku 2004 upřímně baví nad textem napsaným počátkem minulého století kdesi v Rusku.

- Michal Viewegh - Lekce tvůrčího psaní


Kouzelné slovo

5. srpna 2013 v 16:23 | lea

"Staré písně," řekl tenkrát Florián,"poletující s hejny kavek nad sázavským kláštěrem to jsou, jež otvírají vždy znovu němá ústa, z nichž vychází jen lítostivý sten všech pohřbených v moři času."
Michal Viewegh - Názory na vraždu




Na prahu ráje

18. července 2013 v 12:13 | lea

Všichni chceme něčemu věřit.
Mladí studenti se snaží věřit starším autorům, voliči se snaží věřit svým zástupcům v Kongresu, národy se snaží věřit svým státníkům, jenže nemůžou.
Slyší příliš mnoho hlasů, příliš mnoho roztříštěné, nelogické a neuvážené kritiky.

Francis Scott Fitzgerald, Na prahu ráje 1920


Báječná léta

12. července 2013 v 17:40 | lea
"Víš dědo, jakej je rozdíl mezi Bohem a Klausem?" popichoval dědečka Paco. "Bůh si nemyslí, že je Klaus."
Podobné vtipy (byť notoricky známé) obvykle zdvihly dědečka Josefa ze židle - a ani tentokrát tomu nebylo jinak.
.
"Tak já ti něco řeknu,"začal a po známém způsobu zvýšil hlas. "Ať je Klaus jakej je, pořád je pro tuhle zemi stokrát lepší než pan socialista Zeman! Než nějakej vychlastanej socdemák s proříznutou hubou!" hulákal dědeček.
.
"Vám asi vadí, že si můžete cestovat po celým světě, co?" hřímal. "Vám asi vadí, že nemusíte stát na žádný zboží fronty, co? No jenom se do Klause pěkně navážejte, jen mu chudákovi dejte co proto...ale až vám budou vládnout socialisti v čele s panem ukecaným Zemanem a až budete stát fronty na hajzlpapír," zaburácel dědeček a ruku zaťatou v pěst zdvihl ke štukovému stropu, "tak si na svýho starýho dědu ještě vzpomenete!"

Michal Viewegh, Báječná léta s Klausem, 2002


Everybody

16. února 2013 v 23:22 | lea
loves the partyy.


Prosluněná zima

16. srpna 2012 v 13:31 | lea
...protože pro mě je těch ranních 13°Celsia opravdová kosa.
Brrr.

Komu zvoní hrana

2. srpna 2012 v 18:29 | lea
...smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát,
komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.
(John Donne)


Teď by to chtělo trochu vážnější fotky..Těch se mi ale bohužel nedostává!

Blond

25. července 2012 v 21:14 | lea
Vztahy na dálku nefungují.

Ani ve filmech ne.


Na to ale seru!

Bílý bál

12. února 2012 v 11:45 | lea
Svatební šaty chci mít na sobě jen dvakrát v životě.
Teď už mě to teda čeká jen jednou.



V oříškovým ráji

5. listopadu 2011 v 9:35 | lea
Nerada bych dnes v noci spala sama. Vítr zesílí.
Chci, abys ležel vedle mě a utěšoval mě, až se probudím. Chtěla bych být strašně sentimentální a utěšovaná a znovu s tebou usnout a cítit podzim a zapomenout na něj a znovu jej cítit... Lehneme si a budeme cítit jeden druhého, naslouchat bouři. A pak mě k sobě přivineš a budeš mi vyprávět o Benátkách a o Florencii a o Paříži a o všech místech, kde spolu nikdy nebudeme.
Možná že se rozbrečím a budu vypadat ohavně. Ale ty mi odpustíš, i tu mou sentimentalitu.
Pak tedy pojď a řekni mi, že mě miluješ, že mě vždycky budeš milovat a že nikdy nezestárneme...
(Remarque, Stíny v ráji)


Martina

16. října 2011 v 8:31 | lea


Možná že se tak uplně nehodí k obsahu, ale v hlavě mi hraje all day, all night

Martina.


 
 

Reklama